Il Memoriale di Mauthausen, 2015 (Ralf Lechner)

 

Koncentrační tábor

Virtual tour (in English)Virtual tour (in English)8. srpna 1938, pět měsíců po tzv. anšlusu Rakouska k Německé říši, byli do Mauthausenu dopraveni první vězni z koncentračního tábora Dachau. Rozhodujícím faktorem pro volbu místa byl – stejně jako u pobočného tábora Gusen založeného v roce 1940 – výskyt žuly v tamějším kamenolomu. Vězni byli nasazeni nejdříve při výstavbě tábora a do výroby stavebního materiálu pro společnost „Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH“, jejímž vlastníkem byla SS. Podnik byl pověřen monumentálními a prestižními stavbami v nacionálně socialistickém Německu.

V popředí zájmu byla do roku 1943 politická funkce tábora, dlouhodobé stíhání a věznění – skutečných nebo domnělých – politických a ideologických odpůrců. Mauthausen a Gusen byly dočasně jediné tábory zařazené do kategorie „III. stupně“. To znamenalo nejtvrdší vězeňské podmínky v rámci systému nacionálně socialistických koncentračních táborů. Úmrtnost byla v tomto období jedna z nejvyšších mezi koncentračními tábory v Německé říši.

Od let 1942/43 byli vězni – jako ve všech koncentračních táborech – v rostoucí míře pracovně nasazováni do výroby ve zbrojním průmyslu. Následně vznikly četné pobočné tábory a počet vězňů se výrazně zvýšil. Koncem roku 1942 bylo v Mauthausenu, Gusenu a několika pobočných táborech vězněno 14.000 osob, v březnu 1945 jich bylo v Mauthausenu a jeho pobočných táborech přes 84.000.

Od druhé poloviny roku 1944 přijížděly do Mauthausenu evakuační transporty s tisíci vězni, především z koncentračních táborů z východu. Mimoto byly na jaře 1945 rozpuštěny pobočné tábory a tábory nucených prací ležící na východ od Mauthausenu, kde se nacházeli maďarští židé, a vězni byli doslova v pochodech smrti hnáni směrem do Mauthausenu. To vedlo v Mauthausenu, Gusenu a v dosud existujících pobočných táborech Ebensee, Steyr und Gunskirchen k úplnému přeplnění. Úmrtnost v důsledku hladu a onemocnění silně stoupla.

Většina všech osob deportovaných do Mauthausenu pocházela z Polska, dále ze Sovětského svazu a Maďarska. Kromě toho byly v koncentračním táboře Mauthausen vězněny také početné skupiny Němců, Rakušanů, Francouzů, Italů, Jugoslávců a Španělů. Celkem registrovala správa tábora SS muže, ženy a děti z více než 40 zemí. Z Maďarska a Polska byli od května 1944 dopravováni v rostoucím počtu židovští vězni, ti měli nejnižší šance na přežití.

Celkem bylo do Mauthausenu deportováno v období mezi zřízením tábora v srpnu 1938 a osvobozením americkými vojenskými jednotkami v květnu 1945 asi 190.000 osob.
Tisíce vězňů bylo ubito, zastřeleno, zavražděno injekcemi nebo usmrceno zmrznutím. Přinejmenším 10.200 vězňů bylo zavražděno v plynové komoře hlavního tábora, v táboře Gusen nebo v Usmrcovacím ústavu na zámku Hartheim, resp. plynem ve vozu pendlujícím mezi Mauthausenem a Gusenem coby pojízdná plynová komora. Většina vězňů zemřela následkem bezohledného vykořisťování jejich pracovní síly ve spojení s týráním, nedostatečným přísunem potravin, nevhodným ošacením a chybějící lékařskou péčí. Celkem přišlo o život v Mauthausenu, Gusenu a pobočných táborech nejméně 90.000 vězňů, z toho asi polovina v posledních čtyřech měsících před osvobozením.

Pobočné tábory

Google map pobočné tábory (v angličtině)Google map pobočné tábory (v angličtině)Přestože se v Mauthausenu zachovalo relativně hodně zvyšování výroby ve zbrojním průmyslu vedl k tomu, že vězni koncentračních táborů byli nasazování ve stále vyšším počtu pro účely válečného průmyslu. Zatímco první pobočné tábory v roce 1941 sloužily ještě účelům SS, bylo od roku 1942, počínaje vybudováním pobočného tábora Steyr-Münichholz pro akciovou společnost Steyr-Daimler-Puch AG, zřízeno přibližně 40 pobočných táborů především pro účely válečného průmyslu.

Z více než 84.000 osob vězněných v březnu 1945 v soustavě táborů spadajících pod Mauthausen se 65.000 nacházelo v pobočných táborech. Vězni koncentračních táborů museli vykonávat nucené práce u stavebních firem na stavbách výrobních dílen nebo také přímo ve výrobě, především pro podniky Steyr-Daimler-Puch AG, Reichswerke Hermann Göring i závody Heinkel-Werke a Messerschmitt, specializované na výrobu letadel.

Od konce roku 1943 museli vězni budovat převážně podzemní výrobní závody, které byly chráněny před bombardováním. Z tohoto důvodu byl mimo jiné rozšířen tábor Gusen a vybudovány velké pobočné tábory Ebensee a Melk. Výstavba těchto podzemních objektů byla urychlována bez jakéhokoli ohledu na zdraví a životy vězňů z koncentračních táborů a vyžádala si zvlášť vysoký počet obětí.

Ve druhé polovině války tedy hlavní tábor Mauthausen čím dál tím více přebíral také funkci administrativní centrály, ze které byli vězni přidělováni do pobočných táborů. Zároveň byli nemocní a práce již neschopní vězni posíláni zpět do Mauthausenu, kde umírali. V dřívějších pobočných táborech Gusen, Ebensee, Melk a Steyr je v současné době možné navštívit výstavy.

Památník

The Memorial Park at the Mauthausen Memorial, 2008 (Ralf Lechner)The Memorial Park at the Mauthausen Memorial, 2008 (Foto: Ralf Lechner)Přestože se v Mauthausenu zachovalo relativně hodně z původní stavební substance koncentračního tábora, vzhled Památníku se dnes velmi liší od tábora osvobozeného 5. května 1945. Poté, co byl tábor nejdříve pod americkou správou, sloužil od léta 1945 několik měsíců jako ubikace vojáků sovětské armády. 20. června 1947 předalo velitelství sovětských jednotek dřívější koncentrační tábor Mauthausen Rakouské republice, která se zavázala zřídit zde Památník. V rámci přestavby a zřízení Památníku byla většina vězeňských bloků, zachované budovy SS a provozní zařízení v kamenolomu demontovány. Na jaře 1949 byl zahájen provoz Památníku jako „Veřejného Památníku Mauthausen“. 

Na podzim 1949 odhalila Francie v úseku dřívějších správních budov SS první Národní památník. Následně vystavěly mnohé země a skupiny obětí další památníky. 
Začátkem šedesátých let byl uvnitř Památníku koncentračního tábora Mauthausen zřízen hřbitov, kam byly postupně přemístěny tělesné ostatky obětí oncentračního tábora z „amerických hřbitovů“ v Mauthausenu a Gusenu i z hromadných hrobů zřízených SS. V části tábora II a v prostoru vězeňských bloků 16 až 19 je pochováno přes 14.000 obětí.

Budova bývalého „Revíru“ je od roku 1970 užívána jako muzeum, a proto zde byly provedeny stavební úpravy. Od května 2013 v ní lze zhlédnout dvě stálé výstavy „Koncentrační tábor Mauthausen 1938 - 1945“ a „Místo činu Mauthausen – Hledání stop“. V „Místnosti jmen“, která byla rovněž nově instalována, je zaznamenáno 81.000 lidí, kteří zemřeli v koncentračním táboře Mauthausen a pobočných táborech a jejichž jména jsou známa.

Orientační mapa příjezdových cest

 

Památník Koncentrační tábor Mauthausen

Otevírací doba, ceny, objednávky a další informace jsou uvedeny na adrese www.mauthausen-memorial.org (in English).

Pro školy, prodejna knih, správa památníku:
KZ-Gedenkstätte Mauthausen / Mauthausen Memorial
Erinnerungsstraße 1
A–4310 Mauthausen
Tel.: 0043-7238-2269-0
Fax: 0043-7238-2269-40
E-Mail: bmi-iv-7@bmi.gv.at

Vedení, vědecký archiv, fotoarchiv, knihovna:
Bundesministerium für Inneres, Abt. IV/7 (Spolkové ministerstvo vnitra, oddělení IV/7)
Minoritenplatz 9
A–1014 Vídeň / Wien
Tel.: 0043-1-53126-3039
Fax: 0043-1-53126-3386
E-Mail: bmi-iv-7@bmi.gv.at
Archivní informace na adrese inquiries@mauthausen-memorial.org

Památník Koncentrační tábor Gusen

Georgestraße 6
A–4222 Langenstein
E-Mail: bmi-iv-7@bmi.gv.at
www.gusen-memorial.at